Lidově se říká, že med je plný vitamínů. V úzkém slova smyslu med obsahuje těch tradičních vitaminů označených písmeny relativně málo. Důležité vitaminy A, D, E a K jsou rozpustné jen v tucích, které ale v medu nejsou, také vitamin C ve většině druhů medu není vůbec, nebo jen v nevýznamných stopách. Zbývají vitamíny řady B, které z medů jsou, ale ne mnoho. Tím ovšem výčet životně důležitých látek nekončí.
Ve slově vitamin nalézáme slovní základ „vita“, tedy život, a látky v širokém významu tohoto slova, tj. životně důležité, které se svojí funkcí vitaminům podobají, se v právě v medu nacházejí v hojné míře. Moderními chromatografickými metodami lze v kvalitním medu nalézt více něž tisíc komponent důležitých pro živý organismus. Některé jsou již detailně popsány, jiné dosud ne. Jejich syntéza v rostlině však rozhodně nebyla samoúčelná, rostlina musela na stavbu každé jednotlivé komponenty nektaru vynaložit cenný materiál a energii, stejně jako včely při jeho zpracování na med.
Účel většiny těchto látek známe jen povrchně nebo vůbec, ale postupně se přichází na různé fascinující funkce a souvislosti. Med je složen především z cukrů, které jsou pro člověka nejvýznamnějším zdrojem energie. Obsahuje především cukry jednoduché (glukóza, fruktóza), které se snadno vstřebávají ze žaludku přímo do krve. Mohou být tedy zdrojem pro rychlé doplnění vyčerpaného organismu. Naopak složité cukry se štěpí pomalu a energii uvolňují postupně. Mezi složité cukry patří i dextriny, které hojivě působí na kůži i poškozené sliznice. Jejich účinek se využívá při léčbě popálenin, ran i zánětů trávicího ústrojí.
Med obsahuje
Minerální látky v takovém množství, které při pravidelné konzumaci medu kryjí část potřebné denní dávky, zvláště draslíku, kterého je obsaženo nejvíce. V medu je i několik desítek druhů antioxidantů, tj. látek, které kompenzují nežádoucí účinky volných radikálů, které údajně přispívají ke vzniku rakoviny. Všechny tyto uvedené i jiné skupiny látek jsou důležité pro správnou funkci organismu, tj. pro uchování zdraví. Pokud tyto látky chybí, dochází k nejrůznějším poruchám. Konzumace medu a dalších včelích produktů proto může pomoci při celé řadě nemocí, chronické únavě, alergiích, kožních problémech a mnohých dalších. Jak je dobře známo, mnohým nemocem je lépe předcházet, než je léčit, proto má v domácí lékárně med místo právě hlavně v prevenci. Jako preventivní denní dávka se doporučuje jedna polévková lžíce medu, ze které je možné si připravit i medovou vodu.
Med se často užívá ráno nalačno, při potížích neurotického charakteru nebo při nespavosti raději večer, rozmíchaný ve vlažném mléce. Má-li být med lékem, musí být všechny jeho cenné složky zachovány v původní, účinné podobě. Řada citlivých látek se ale ničí vysokou teplotou nebo velmi dlouhým skladováním. Med, od kterého očekáváme léčivé účinky, proto zásadně kupujeme přímo od známých včelařů, u nichž jsme si ověřili, jak a v jakém prostředí s ním zacházejí.
Využití při nachlazení
Nejčastěji se u nás med jako lék a podpůrný prostředek využívá při nachlazení, kašli, chřipkách a jiných virózách. Při těchto onemocněních dodá okamžitou energii z jednoduchých, snadno vstřebatelných cukrů, kromě toho obsahuje spoustu dalších cenných látek.
Hojení ran
Méně známé, respektive pozapomenuté, je použití medu jako podpůrného prostředku při hojení nejrůznějších poranění nebo boláků, přesto tuto metodu využívají i někteří současní lékaři. Např. v poslední vydání švýcarské monografie o apiterapii od Matzkeové a Bogdanova (2003) se uvádí, že med hojí rány rychleji než konvenční medikamenty, podařilo se zahojit i rány, které byly roky otevřené. Med v ráně působí mnohostranně. Osmotickým účinkem zmírňuje otok, z rány odnímá odumřelé buňky a bakterie a tím ji čistí, stimuluje také tvorbu nové tkáně.
Jak se postupuje?
Před aplikací léčby je dobré otestovat, zda pacient není alergický na med. To se provede nanesením medu na citlivou pokožku na vnitřní straně předloktí a ponecháním přes noc. Znakem alergické reakce je zarudnutí kůže a svědění. V takovém případě je léčení ran medem vyloučeno. Ránu není nutné napřed dezinfikovat, naopak, med má vlastní dezinfekční účinky. Na gázu nebo bavlněný šátek se nanese tolik medu, aby rána byla po přiložení úplně a dostatečně pokryta medem. Medem se může potřít i okolí rány. Gáza nemusí být sterilní. Tento medový zábal se mění jednou denně. Při převazu se med z rány nijak neodstraňuje, část se ho v ráně rozpustí a zbytek zůstane na gáze. Při každém převazu je dobré odstranit z okrajů rány zrohovatělé kousky odumřelé kůže. To můžeme udělat pinzetou nebo pod tekoucí vodou třeba měkkým zubním kartáčkem. Ponechání odumřelé kůže hojení zpomaluje. Po očištění se rána opět zakryje novým medovým obvazem.
Obvaz musí být schopen nasát i tkáňový mok, který se v ráně při hojení tvoří. Lékařská asistence je vhodná zvláště v případech, pokud je rána rozsáhlá a hrozí komplikace, také pokud je rána je infikována kožními plísněmi – lékař může doporučit i kombinaci medu s vhodnou mastí. Vysoká koncentrace cukrů v medu může po aplikaci medového obvazu na ránu působit prvních 10 až 20 minut lehký tlak nebo i mírnou bolest, což většinou ustoupí.
Použití při popáleninách
Popáleniny menšího rozsahu, které nevyžadují lékařské ošetření, je možné po rychlém zchlazení potírat několikrát denně medem. Uplatní se antibakteriální účinek medu i působení obsažených dextrinů a popálené místo se většinou rychle a bez komplikací zahojí.
Antibakteriální působení medu
Mnoho onemocnění je způsobeno různými bakteriemi. Bakterie potřebují ke svému životu a rozmnožování vodu, zbytky buněk a teplo. Jakým způsobem v těchto případech může pomoci med? Různé druhy cukru v medu berou osmotickým tlakem bakteriím potřebnou vodu. Bakterie pukají a nemohou se rozmnožovat. S odsávanou vodou se odplavují i trosky buněk a odumřelé tkáně. Současně dochází k obnově prokrvení a funkce lymfatického systému. Tím se odstraní i bakteriální metabolity a další bakterie. V medu je přítomná aktivní glukózooxidáza, tj. enzym, který štěpí glukózu za vzniku peroxidu vodíku. Peroxid vodíku likviduje přítomné bakterie. K celkovému účinku přispívá i to, že med má kyselou reakci, ve které většina bakterií nepřežívá. Tímto mechanismem med pomáhá při hojení ran i při podrážděních a zánětech žaludku i střev.
Působení na řádnou srdeční činnost
Uplatňují se jak jednoduché cukry v medu dodáváním energie srdečnímu svalu, tak i přítomný acetylcholin, který rozšiřuje cévky a tím přispívá ke snížení tlaku. Obsažený draslík je pro správnou činnost srdce rovněž velmi důležitý.
Med a cukrovka
Onemocnění Diabetes mellitus, lidově cukrovka, je onemocnění, které v současnosti postihuje více než 7 % naší populace. Cukrovka je metabolická porucha, ovlivňuje tedy celkovou přeměnu látek v lidském těle. Existují dva typy cukrovky, jedním je nedostatečná tvorba inzulínu ( postihuje některé lidi od dětství), druhý typ cukrovky je způsoben větší potřebou inzulínu, která je daná menší citlivostí buněk na inzulín. Tento typ cukrovky se projevuje u starších lidí. Při obou typech cukrovky se v organismu projeví nedostatek inzulínu nedostatkem cukru v buňkách, naopak se zvýší hladina cukru v krvi, dojde k tzv. hyperglykémií. Při cukrovce je nezbytné dodržovat dietu, při které se sleduje celkový denní přísun cukru v jídle.
Častá je v těchto případech i otázka, zda se může při cukrovce jíst med, neboť je tvořen převážně cukry. Určitou výhodou je, že jejich zastoupení v medu je velmi přirozené, glukóza tvoří jen necelou polovinu cukrů zastoupených v medu. Při obou typech cukrovky záleží na stupni onemocnění, zda je možné med konzumovat. Při těžším stupni onemocnění, kdy je často zcela zakázána konzumace cukru, se nesmí užívat ani med. Pokud pacient trpí jen lehčí formou onemocnění a vystačí s dietou nebo menšími dávkami léků, může jíst med, ale musí o to snížit příjem jiných cukrů a škrobů. V tom případě je lepší dát přednost medu akátovému, který obsahuje více fruktózy, před oblíbeným medem řepkovým, kde je více glukózy (cukrovkářům nesvědčící).
Další působení medu
Med pomáhá při překonávání některých forem podvýživy a anorexie. Působí dieteticky, neboť upravuje střevní peristaltiku. Jako velmi mírný a přirozený prostředek je ceněn zvláště v případech zácpy u malých dětí.
Med se velmi často objevuje i v recepturách a postupech lidových léčitelů. Vedle jednoduchých aplikací medu se u léčitelů setkáváme i se složitějšími recepty, které mohou posílit třeba i naše znavené nervy. Pro ukázku dva nápoje známého bylinkáře Josefa A. Zentricha:
Balzám na nervy
Ve vodní lázni ohřejeme (ne do horka) asi 200 ml černého piva (osvědčil Velkopopovický kozel, ale není podmínkou) a vmixujeme do něj 1 žloutek a 1 lžíci medu. Pomalu upíjíme, případně podáváme po lžících nebo po lžičkách.
Vynikajícím způsobem posiluje nervy a působí jako mírné antidepresivum.
Elixír učitelů
Elixírem učitelů se právem nazývá tento přípravek: pětiminutovým povařením jedné vrchovaté lžíce nati řepíku a následným patnáctiminutovým vyluhováním se připraví 375 ml silného řepíkového odvaru. Z 1 polévkové lžíce pokud možno tmavě červených květů růže dostaneme spařením a následným patnáctiminutovým vyluhováním 250 ml růžového nálevu.
Oba výluhy přecedíme, slijeme a do trochu vychladlého nápoje vmícháme 1 polévkovou lžíci medu a vlijeme do termosky. Takto získáme dávku elixíru pro celodenní kloktání, čerstvý doušek občas i spolkneme. Tento přípravek výrazně zklidňuje a regeneruje přetížené hlasivky.
Text převzat z knihy D. Titěry – Včelí produkty mýtů zbavené, Brázda, Praha 2006