Z různých poučných knih se můžeme dozvědět, že včelí jed (apitoxin) je sekret jedových žláz včel. Je vylučován tenkou žlázou sacího aparátu včely – dělnice. Tímto jedem paralyzuje v případě potřeby své nepřátele. Apitoxin je nažloutlá hustá tekutina kyselé reakce. Má silný, štiplavý zápach. Je hořká a pálivá. Někteří lidé špatně, nebo dokonce vůbec nesnášejí poštípání včelami a musejí v případě potřeby vyhledat lékařskou pomoc.

Chemické složení není zatím úplně prozkoumáno. Včelí jed obsahuje tuku podobné látky, bílkoviny a mikroelementy. Farmaceutický průmysl z něho připravuje větší počet medicínských přípravků.

  • Včelí jed je nebezpečný (toxický) jak pro člověka, tak i pro zvířata a hmyz, protože ve velkých dávkách vyvolává pohybové ochrnutí. Nehledě na to, že jed může způsobit těžké následky, až po smrtelné případy, v nižších dávkách je důležitým léčebným prostředkem pro mnohé choroby, které se těžko léčí jinými léky.
  • Včelí jed je vysoce účinným léčivým prostředkem při různých typech revmatismu, při lumboischiatickém syndromu, při vertebrogenním syndromu, při neuralgiích, při zánětu pohrudnice a při některých kožních chorobách.
  • Poštípání zdravého dospělého člověka vyvolává nejčastěji jen místní reakci ve formě zčervenání, otoku a pocitu pálení. 200–300 štípnutí současně způsobuje těžkou intoxikaci organismu, jejímž charakteristickým příznakem je silné narušení činnosti srdce a cév.
  • Nejcitlivější na tento jed jsou děti, starší lidé, ženy a též osoby, které mají sklony k alergickým onemocněním.

Léčení včelím jedem

Využití včelího jedu na léčebné účely v lidovém léčitelství bylo v mnohých zemích založeno na náhodných jednoduchých zkušenostech a pozorováních. Např. bylo dokázáno, že lidé, kteří se věnují včelařství, zřídka onemocněli na DNU nebo revmatismus.

  • Léčení včelím jedem se může dělat buď v čistém stavu, nebo v komplexu s jinými léky jen pod dozorem lékaře, který se v tom vyzná. Existuje nemalé množství pozorování, která svědčí o velké efektivnosti léčení jedem. Aplikace včelího jedu se uskutečňuje poštípáním včelami, vnitřní nebo podkožní injekcí apitoxinu, někdy místně – přiložením mastí, které obsahují včelí jed.
  • Aplikace jedu se v lidovém léčitelství provádí obvykle přímým vpichováním žihadel do postižených míst ve stoupajících dávkách. Je to bolestivá, nicméně však velice jednoduchá a účinná terapeutická metoda. Často s její pomocí dojde ke zlepšení i u těžkých a zastaralých případů.
  • Lékaři aplikují včelí jed obvykle formou podkožních injekcí po 0,1, 0,2, 0,3 ml, což odpovídá 1, 2 nebo 3 štípnutím.
  • Včelí jed dává dobré výsledky i při léčení onemocnění periferní nervové soustavy zavedením včelího jedu pomocí elektroforézy, nebo jinak apitoxinové iontoforézy. Tato metoda je ovšem náročnější na technické vybavení.

Tradiční lidová metoda léčení revmatismu

Lidoví léčitelé odnepaměti léčili své pacienty poštípáním včelami. Proto i lékaři oficiální medicíny z mnohých zemí začali uplatňovat tuto metodu léčení při těžkých případech revmatismu. Technika léčeni tímto způsobem je úplně jednoduchá.

  • Lékaři obvykle chytí včelu za křídla a přiloží ji na postižené místo. Včela téměř vždy okamžitě píchne.
  • Další vpich dělají 24 hodin po prvním, ve vzdálenosti 4 – 8 cm od místa prvního vpichu.
  • Na aplikaci včelího jedu se využívají stejná místa na těle jako při zavádění jiných léčivých látek injekcemi: vnější část ramen a beder.
  • První den se nemocný podrobuje poštípání jednou včelou, druhý den dvěma včelami, třetí den třemi a tak až do 10 dní, v jejichž průběhu nemocný absolvuje 55 štípnutí. Následuje přestávka 3 – 4 dny a potom každý den po třech štípnutí. V průběhu druhého období léčení (1,5 měsíce) musí nemocný absolvovat až 150 poštípání a celkem za obě období 200 poštípání včelami.
  • Potom dají nemocnému 2 týdny oddych, dřív než se podrobí třetí dávce léčení, ukáže-li se, že je nevyhnutná, ale to bývá velmi zřídka.
  • Při onemocněních periferní nervové soustavy (neuralgie, zápaly nervů a jiné), revmatismu a revmatoidních artritidách se doporučuje kombinované léčení včelím jedem a mateří kasičkou. Přitom se farmakologický efekt značně zesílí, zvyšují se i obranné síly organismu.

Upozornění:

Kontraindikací použití včelího jedu je především přecitlivělost (alergie) na vrch produkty a jed zvláště a dále cévní a oběhové poruchy, jako arterioskleróza, angína pectoris a některé jiné.

Mezi včelaři je rozšířeno více variant léčby včelím jedem. Pro nevčelaře je však taková terapie spojena vždy s jistým rizikem, proto přímou apitoxinovou terapii bez odborného lékařského dozoru dnes nelze doporučit, i když to naši předci běžně dělali.